Chtěla bych ležet v sametové trávě a poslouchat ptáky a vítr.
V kouzelném lese
1
Archiv autora: Ceranna
MeetFactory: Otevřené ateliéry
Mezinárodní rezidentský program je hlavní náplní a účelem MeetFactory, vybraní umělci ze všech koutů světa mají na určitý čas přidělený ateliér, kde jedinou výbavou je postel a stůl, zbytek už si přetváří podle sebe… Svůj pobyt většinou zakončují výstavou prací stvořených v Praze, zároveň ale máme možnost sledovat je i v průběhu jejich tvorby, právě prostřednictvím otevřených ateliérů.
Ateliéry MeetFactory se otvírají veřejnosti každých pár měsíců, příští možnost přijít, procvičit si angličtinu, obohatit se navzájem o nové myšlenky a nakouknout na pracovní stoly rezidentů bude nejspíš 9. června současně s Pražskou muzejní nocí.
Iede Reckman (Nizozemí)
Divadlo v MeetFactory: Politický kabaret aneb Seber si to hovno (fotoreportáž)
Příprava scény.
Magnolia
Všechno odkvétá. Už ani ty magnólie jsme na Petříně nestihly v plné kráse a to bylo už před pár týdny. Teď jsou pryč skoro i šeříky a tak je konec všem těm omamným vůním.. Z pampelišek jsem zachytila na Zenit v pátek pouze jejich chmýří, čtrnáct dní kdy jich bylo všude žluto jsme strávili v Praze. Dokonce i naše třešeň už má místo květů malé zelené bobulky.
Všechno to uteklo nějak moc rychle. Nestihla jsem vůbec nafotit všechno, co jsem chtěla.. Chtě nechtě některé nápady ukládám do šuplíku a příští rok je tam snad znovu najdu.
Model: Zuzana V.
Pár fotek z “behind the scenes” – například asistenci milých asijských turistů najdete zde.
Hrdinky z Jane Austenové
Poslední dobou mě okouzlují holčičí sedánky..
Tuhle když jsme ve třech utekly z koncertu-nekoncertu a z rohu zakouřeného výčepu od kulatého stolku pozorovaly dění a jen tak mezi řečí se spravovaly o zásadních životních událostech, byl to ten Jane Austenovský pocit.. Jako bychom seděly v salónku nějakého venkovského sídla, stranou od roztančené společnosti, všude kolem hrála hudba, na sobě šaty s volným střihem a ozdoby ve vlasech a vyhlížely slibné partie…
Škoda že k takovým útěkům nejsou příležitosti častěji, určitě by bylo o čem povídat a třeba by byly všechny ty novinky ještě aktuální.
Mám pocit, že i když se geograficky vzdalujeme, jsme si blíž, když se vrátíme sem.
Stejný Austenovský pocit ve kterém se tak geniálně skrývá něco velkého, co nejde vyjádřit, ve mě vyvolávají tyhle fotky.. Vážná tvář, vnitřní boje, síla, neurčitost a křehkost.
